Příběh – díl IV.
Díl IV. – Vývoj prototypu
Mezitím v čínské firmě probíhal vývoj nové hračky a dědeček musel absolvovat složitá dohadování s výrobcem ohledně designu a zejména funkcí hračky. Všechna tato jednání probíhala pomocí e-mailu a Skype programu, neboť dědeček si netroufal na telefon v angličtině ani na osobní kontakt. Bylo totiž nutné detailně zkonstruovat tvary jednotlivých částí těla hračky a poté vyrobit formy pro výrobu těchto plastových výlisků tak, aby do sebe perfektně zapadaly. Tělo hračky muselo být navrženo tak, aby splnilo náročné fyzikální testy ohledně pevnosti a kvality materiálu. Dědeček si nechal předem poslat vzorky materálu a nechal je ověřit ve Státní zkušebně hraček, zda tyto materiály vyhoví pro hračku pro tak malé děti. Musela se dále navrhnout zcela nová vnitřní elektronika, tedy zejména základní deska plošných spojů osazená procesorem, pamětí a dalšími součástkami pro umístění do hračky, která by umožňovala požadované funkce. A to zdaleka nebylo všechno. Nejsložitějším úkolem byl nový firmware, což je vnitřní program hračky, který řídí veškeré akce hračky a správně reaguje na stisk jednotlivých tlačítek. Vysvětlování požadovaného chování hračky čínskému výrobci bylo zdlouhavé a velmi náročné, i když je nutné říci, že obě zástupkyně tohoto výrobce, Jane i Swan, se kterými si dědeček psal, přistoupily s celým svým týmem k celému procesu vývoje Pohádkového kamínku velmi zodpovědně a vstřícně. Dědeček vždy říkal, že bez jejich tvrdé a neúnavné práce na tomto vývoji by Pohádkový kamínek nikdy nevznikl.
A to už tady byl konec prázdnin a od čínského výrobce měl přijít první vzorek nové hračky. Tedy - nebyl vlastně první, dědeček již dříve obdržel obrázky a videa prvních těl hraček, ještě nebarevných. První kus byl dokonce vyrobený ještě bez forem, drahou technologií 3D printingu. Na těchto prvních kusech se ověřovalo, jak dobře do sebe základní výlisky a tlačítka zapadají a zda se dovnitř vejde display a základní deska s potřebnou elektronikou a samozřejmě také nabíjecí baterie. První kus vyrobený lisováním do nových forem byl zase celý černý. Druhý zkušební výlisek už byl dvoubarevný, bílá a modrá jako základní barvy Pohádkového kamínku už byly správné, pouze pět ovládacích tlačítek bylo zatím v jedné modré barvě a ne každé jiné. Až tento kus se ale jako první vydal na dlouhou cestu z Hong Kongu do Chotěboře na testování.
Bylo ale třeba zařídit stále mnoho dalších věcí, jako registrace firmy pro EAN kódy, navhnout obal a jeho potisk a tištěný obsah, připravit multimediální obsah hračky, sestavit návod k používání, spolu s čínskou firmou připravit kompletní technickou dokumentaci pro Státní zkušebnu hraček, zařídit si smlouvy pro povinné odvody autorské odměny a likvidaci elektrozařízení, zařídit platby do zahraničí, vedení účetnictví nové firmy, oslovit potenciální koncové i velkoobchodní zákazníky, a tak dále, a tak dále. Nekonečný sled událostí, aktivit spousty lidí a nových nápadů, činností a povinností dal do pohybu jeden jediný okamžik, v kterém vznikl nápad…
Ale to již byl začátek září 2011 a Anička, už skoro o rok starší, vyparáděná a s dvěma culíky, navštívila s rodiči a s dědečkem a babičkou vesničku pod Železnými horami, kde žili její pradědeček s prababičkou, její jmenovkyní, a kde se právě konala pouť. Stavili se na hřbitově u hrobu Aniččiny prababičky a pradědečka, pak se Anička povozila na kolotoči, koupila si panenku a lízátko a potěšila se malou sestřenicí Viktorkou, která také s rodiči dorazila na pouť. Poté odjeli k babičce Lídě na svíčkovou, zatímco dědeček odešel do místního kostela, kde jako každou neděli zahrál na varhany při mši svaté. Od začátku považoval tento nápad s hračkou za vnuknutí nějaké vyšší moci nebo dar od svých zemřelých rodičů. Ano, hlavně za veliký dar, kterému se mu tímto dostává. Dar ovšem křehký a zimomřivý, dar, o který se musí stále pečovat a který se musí s velkou dávkou trpělivosti a vytrvalosti dotáhnout do konce. Popřejme dědečkovi ať se mu jeho plán podaří a ať jeho Pohádkový kamínek udělá radost mnoha a mnoha malým dětem.
