Nový typ multimediální hračky Jednoduché ovládání pro nejmenší s komentáři skřítka Vikyho. Snížená cena!

Příběh – díl VI.

Díl VI. – Testování prototypů

Po libické pouti na začátku září 2011 konečně přišla dědečkovi dlouho očekávaná zásilka z daleké Číny s prvním prototypem Pohádkového kamínku. Nedočkavě jej rozbalil, aby novou hračku vyzkoušel a zhodnotil její mechanické i funkční vlastnosti. Viděl sice již dříve první fotografie a zaslané krátké video od výrobce, ale nic nenahradí když si můžete hračku sami osahat a zejména vyzkoušet.

Vzhledem k výrobním možnostem měly první prototypové kusy ještě všechna barevná tlačítka modrá. Ale i tak byl už tento první kus velmi zdařilý. Na první pohled i „omak“ byly jednotlivé plastové díly čisté, pěkně do sebe zapadaly a jejich povrch byl lesklý a hladký. Bez problémů to ale nebylo. Tlačítka se trochu více viklala, byla při stisku hlučná a i bílý okraj displeje byl větší než dědeček čekal. Při pádu na zem se dokonce uvolnil spodní okraj průhledného krytu displeje a přečníval asi 2 mm ven nad okraj modrého plastu. Dědeček zjistil, že průhledný kryt displeje je konstrukčně nedostatečně fixován ve své pozici a všechny závady a požadavky na úpravy průběžně sepisoval a posílal výrobci, který byl naštěstí schopen veškeré požadované úpravy forem pro plastové výlisky v relativně krátkém čase realizovat.

Samostatným problémem byla kvalita zvuku. U prvního prototypu byly velké problémy s kvalitou zvuku hračky, při vyšší hlasitosti byl zvuk trochu zkreslený a celková kvalita zvuku byla nižší, než dědeček očekával. Po dalších jednáních s výrobcem byl změněn typ použitého reproduktoru za větší, kvalitnější a výkonnější a tomu musely být přizpůsobeny i plastové díly, ve kterých je reproduktor uložen.

Tři následující prototypy, určené pro finální testování a pro státní zkušebnu, které přišly o měsíc později, tak byly již upravené a splňovaly dědečkovy představy o designu, povrchové úpravě a o mechanických vlastnostech jednotlivých částí hračky. Rovněž zvuk už byl v pořádku a nedocházelo ke zkreslení ani při nejvyšším stupni hlasitosti.

Daleko větší potíže ale byly s řídícím programem Pohádkového kamínku - s tzv. firmware. Tento program zajišťuje a řídí veškerou činnost hračky, čili - stručně řečeno - musí ve správný čas umět správně reagovat na stisknutá tlačítka vzhledem k uloženým datům v paměti hračky. Právě vymýšlení a popis a postupné upřesňování a vysvětlování fungování tohoto firmware zabralo dědečkovi nejvíce času a tvoří daleko největší část korespondence s výrobní firmou v Číně. Po zapnutí prvního prototypu totiž dědeček zažil velké zklamání, neboť firmware zdaleka nefungoval tak, jak zamýšlel a jak popsal ve smlouvě s výrobcem. Hračka se často zasekávala (neboli zamrzávala), obrázky se nezobrazovaly ve stanoveném pořadí ale všelijak, některé se nezobrazovaly vůbec, nefungovalo spolehlivě připojení k počítači a spousta dalších větších i menších závad. Dědeček musel mnohokrát celé hodiny hračku opakovaně kompletně testovat a sepisovat pro výrobce všechny zjištěné závady a požadavky na úpravy firmware. Naštěstí je Pohádkový kamínek konstruován tak, že je možné pomocí speciálního programu firmware vyměnit a nahradit jej vyšší verzí. Postupně tak výrobce vyráběl nové verze firmware, dědeček je do hračky nahrával a opět celou hračku znovu testoval a zjišťoval, zda byly ohlášené závady odstraněny. Většínou byly odstraněny jen některé a další nové problémy zase přibyly…

Jedním z velkých problémů bylo vysvětlit výrobci jak má fungovat fotoaparát, kamera a nahrávání zvuku. Výrobce nemohl pochopit požadovaný maximálně jednoduchý způsob ovládání pomocí jediného tlačítka se sekvencí několika po sobě jdoucích přesně definovaných kroků a se současným přehráváním návodných hlášek skřítka Vikyho. Dědeček ale nepolevil a s velkou trpělivostí vše znova a znova vysvětloval, popisoval a testoval. Další problémy byly spojené s návodnými hláškami skřítka Vikyho. Buď nefungovaly vůbec nebo fungovaly jenom občas nebo fungovaly jinde než měly. Opět nastoupilo dědečkovo trpělivé vysvětlování a upřesňování kde, kdy a co má v reproduktoru hračky zaznít a proč je to takto přesně nutné udělat pro takto malé děti.

Zdálo se to být jako nekonečný boj s větrnými mlýny, ale přece jen se postupnými kroky dospělo až k téměř bezchybné verzi firmware, která mohla být použita do konečné verze hračky. Hračka již vůbec nezamrzávala, přehrávala data správně ve stanoveném pořadí a spolu s hláškami skřítka Vikyho. Proces intenzivního testování fungování hračky trval téměř dva měsíce a postupně při něm bylo vytvořeno asi 15 verzí firmware. Dědeček odeslal výrobci definitivní verzi multimediálního obsahu a vydal pokyn k zahájení výroby první série Pohádkových kamínků, které - jak doufal - rozzáří mnoho dětských oček (včetně oček vnučky Aničky), ty první už pod vánočním stromečkem.

Zhruba měsíc po prvním prototypu, tedy v první polovině října, přišly od výrobce v souladu s kontraktem další tři kusy v již konečném upraveném designu, ovšem opět pouze s modrými tlačítky. Jeden z nich dědeček předal ke komplexnímu otestování Státní zkušební laboratoři v Českých Budějovicích, kde oficiálně zkoušejí hračky. Po dlouhých obavách a netrpělivém čekání přišla z Budějovic dobrá zpráva, že hračka úspěšně absolvovala fyzikální, chemické i elektrické testy. Jelikož ale bylo nutné chemicky otestovat plasty všech barev, tedy i barevných tlačítek, musel výrobce dodatečně dědečkovi poslat i vzorky barevných tlačítek pro provedení těchto zkoušek. Vše bylo velmi časově napjaté, dědeček již začal v listopadu hračku nabízet na webových stránkách hračky, ale stále neměl certifikát státní zkušebny ani zboží k prodeji. Musel ale vydat pokyn pro výrobu celé první série a zaplatit ji ještě před tím, než znal verdikt státní zkušební laboratoře. Tento risk se ale vyplatil a naštěstí vše dopadlo dobře. Zúročila se důsledná komunikace se státní zkušebnou a zejména s výrobcem po celou dobu vývoje hračky a nakonec dědeček obdržel mailem ES certifikát a den poté jel ještě s „teplým“ certifikátem a s autem plným kartonů s Pohádkovými kamínky na celnici do Žďáru n. S. proclít první dvě zásilky hraček, které dovezl kurýr firmy DHL den předtím. Prvního prosince, po dopoledni stráveném na celnici a úspěšném a bezproblémovém proclení obou zásilek tedy konečně začala expedice Pohádkových kamínků ke svým prvním majitelům.

Výrobní čísla 000001 a 000002 z první vyrobené série dědeček samozřejmě zarezervoval pro své dvě vnučky. Jeho bezmála roční práce, na jejímž začátku nebylo nic než myšlenka, zárodek nápadu, se během jediného roku stala skutečností a tak mohl svou vnučku potěšit hračkou, kterou si pro ni vysnil. A nejenom vysnil, ale i kompletně vytvořil. Anička, která vnukla dědečkovi tento nápad, se tedy stala prvním dítětem, které dostalo prototyp Pohádkového kamínku do ruky k vyzkoušení a nutno říci, že i tyto testy proběhly k naprosté dědečkově spokojenosti. Anička nechtěla dát hračku z ruky a opakovaně se s ní zabavila na dlouhou dobu. Postupně si s ní začala pobrukovat a pozpěvovat písničky, vyslovovat nová slova a číslovky a to zejména poté, když si posléze rozbalila svůj vlastní Pohádkový kamínek pod vánočním stromečkem.

Nutno říci, že dědečkovi nastaly v tuto chvíli zcela, ale naprosto zcela jiné starosti. Doposud se staral o to, aby výsledná hračka byla co možná nejkvalitnější, bez softwarových chyb, s kvalitním a pestrým multimediálním obsahem a aby měla potřebný certifikát státní zkušebny. Po tom, co přišly první dvě zásilky Pohádkových kamínků od výrobce, nastaly dědečkovi starosti úplně jiného druhu a to s prodejem takového množství hraček. Ale to už je zase jiný příběh, uvidíme, zda se zde časem objeví…

Pokračování příště…