Nový typ multimediální hračky Vestavěnou kamerkou lze fotit, fotky dodatečně ozvučit. Snížená cena!

Příběh

Díl I. – Jak to všechno začalo?

„Příběh vzniku Pohádkového kamínku připomíná moderní pohádku, proto jej budu i takto vyprávět. Snad se ale nebudete zlobit, že tato pohádka zatím nemá žádný konec.“

Anička s netbookem

Před několika málo lety se rodičům na malé vsi na Moravě narodila dceruška. Dali jí jméno Anička po prababičce z vesničky pod Železnými horami. Anička přinesla svým rodičům i prarodičům jako první vnučka moho radosti a také od nich dostávala mnoho hraček, se kterými si velmi ráda hrála. Jak rostla, zjistila, že i dospělí mají své hračky, a moc zajímavé! Mobilní telefony, počítače, fotoaparáty, kamery. Moc se jí libilo hrát si s těmito hračkami, mačkat tlačítka a pozorovat jak se mění barevné obrázky na displeji či jak tyto hračky hrají písničky či přehrávají videoklipy s ní samou nebo ostatními členy rodiny. A tak nepromeškala žádnou příležitost k tomu, aby si nějako takovouto hračku „vypůjčila“ a zkoumala, co se s ní dá všechno dělat a radovala se z barevných obrázků a přehrávaných zvuků a melodií.

Jednoho večera se u Aničky v pokojíčku zjevil hodný skřítek Viky, malý mužíček s velkou čepicí, která mu často padala až na nos. Začal si s Aničkou povídat a ta si mu stěžovala, že dospělí jí nechtějí půjčovat své hračky, i když ona jim své půjčuje. Jelikož Anička byla hodná holčička a Viky byl hodný skřítek, vytáhl Viky svou kouzelnou hůlku a zamumlal kouzelnou formulku. A najednou před Aničkou ležel krásný modrobílý kamínek. Viky Aničce vysvětlil, že tohle je Pohádkový kamínek, který umí mluvit, zpívat a ukazovat jí obrázky. Dokonce si umí i nové obrázky nebo zvuky nahrát a zapamatovat si je. A prý že tento kamínek jí nahradí všechny hračky dospělých, které jí jsou odepírány a že bude jen a jen její. Viky naučil Aničku s Pohádkovým kamínkem zacházet a Anička již nikdy nebrala dospělým jejich hračky, naopak dospělí jí Pohádkový kamínek záviděli a když Anička spala, tajně si s ním chodili hrát…

„Tak takhle to opravdu nějak v pohádkách chodí, ale ve skutečném světě to takto, bohužel, nefunguje. Kdybych měl popsat, jak to skutečně všechno bylo, trvalo by to asi hodně dlouho a výsledek by nejspíš nebyl zřejmě moc záživný. Zkusím tedy pokračovat jinak, ale stejně si myslím, že by bylo dobré, kdybyste věděli jak to bylo skoro doopravdy. Předchozí odstavec zapomeňte a dál by tato pohádka pokračovala nějak takto:“

Dospělým se kupodivu příliš nechtělo půjčovat Aničce své dospělácké hračky, i když jim Anička na oplátku nijak nebránila aby si hráli s jejími hračkami. Dospělácké hračky jsou ale strašně málo odolné, snadno se rozbijí a vůbec jsou strašně složité na hraní a možná i nebezpečné pro tak malou holčičku, mínili maminka s tatínkem i babičky a dědečkové. Nepochopitelně moc všelijakých zajímavých knoflíků ale stále lákalo Aničku k dalšímu hraní s nimi a každý obrázek či zvuk dospěláckých hraček jí dělal velkou radost a povzbuzoval k dalšímu výzkumu.