Příběh – díl V.
Díl V. – Firmware a data
Spolu s vývojem prototypu hračky bylo nutné současně pracovat i na vývoji zcela unikátního firmware, což je řídící program v hračce, který řídí a provádí všechny akce hračky na základě stisku jednotlivých tlačítek. Dědeček věnoval této části asi nejvíce času, neboť musel detailně popsat, jak se má hračka v jednotlivých situacích chovat, a to opět anglicky, neboť samotný vývoj firmware probíhal u čínského výrobce. A nejen to, o jednotlivých částech firmware probíhaly nekonečné e-mailové dohady, bylo nutné spoustu věcí upřesňovat, měnit a i přistoupit na některé kompromisy. Zásadní novinka, kterou si dědeček do hračky vymyslel, ale zůstala zachována. Totiž aby hračka uměla mimo běžné přehrávání zvuků, obrázků a videa i současné přehrání zvuku s obrázkem, pokud mají stejné jméno. Tento požadavek vznikl z myšlenky mluvící knížky, která by k obrázkům sama říkala básničky a říkadla nebo zazpívala písničky. Jelikož je ale dědeček dlouholetý aplikační programátor a hračka je vlastně malý počítač se vším všudy - procesorem, pamětí a vstupním a výstupním zařízením - tlačítky a displejem, využil svoje zkušenosti s vymýšlením algoritmů programů a s vytvářením popisů chování programů i celých úloh. Doladění odsouhlaseného popisu chování firmware s výrobcem bylo velmi složité, trvalo několik měsíců a tento popis se stal součástí smlouvy s výrobcem o vývoji nové hračky a dodání první dodávky s termínem v září 2011, kterou také musel dědeček celou vymyslet a sepsat v angličtině.
No jo, říkal si dědeček, co ale dáme do hračky, jaká data? A jak je uspořádáme, aby byla pro tak malé děti přehledná a jednoduše přístupná? Jak poznají, kde co nalézt, když neumějí číst? Po dlouhých večerech vymýšlení přišel na to, že by v hračce mohla být ukryta pohádková postavička nějakého skřítka, který by s vlastníkem hračky mluvil a sděloval mu jednak hlasem v jaké „knížce“ (=složce) právě je a také jej informoval o aktuálním stavu hračky, přivítal jej, loučil se s ním, indikoval možné normální i abnormální stavy a také jej například požádal o nabití akumulátoru. Jelikož dědeček byl v té době již v jednání s panem Šplíchalem, vynikajícím ilustrátorem dětských knížek, ohledně poskytnutí licence na umístění jeho ilustrací do hračky, požádal jej, zda by mu tuto postavičku pro hračku nevytvořil. Pan Šplíchal velice ochotně vyhověl a vytvořil několik verzí pohádkového skřítka v různých pozicích dle instrukcí dědečka. Zbývalo skřítkovi dát jméno. Jelikož vzorem pro vytvoření hlavičky skřítka, který je i v logu, byla jeho druhá vnučka Viktorka, bylo to jasné. Bude to prostě skřítek Viky! Hlas Vikymu propůjčila maminka Viktorky Veronika a jako nahrávací studio pro nahrání všech „hlášek“, básniček a říkadel posloužila dědečkova „druhá láska“ - skvělý keyboard Yamaha, který zvládá i digitální nahrávání a má mikrofonní vstup. Syn dědečka Jirka pak upravil všechny obrázky skřítka do konečné podoby a ovládací data pro firmware hračky byla připravena.
Zbývalo získat do hračky licence pro použití obsahu některých dětských knížek do hračky. Jak se ukázalo, není to jednoduchá záležitost. Vydavatelství se zdráhají poskytnout tyto druhy licencí, neboť se zřejmě obávají neoprávněného kopírování a asi trochu i konkurenčního média. Nakonec se ukázal jako nejlepší způsob jednat přímo s autory. Ti si to s vydavatelstvími vyjednali sami a tak mohl dědeček uzavřít několik licenčních smluv s ilustrátory a autory na použití jejich díla převedeného do audiovizuální podoby. Nejdelší byla jednání o licencích na dvě básničky od pana Hrubína. Dědice autorských práv totiž zastupuje agentura Dilia a tak se tato jednání neuvěřitelně táhla a licenční smlouva byla nakonec podepsána až těsně před zahájením distribuce hračky.
Dědeček měl velký zájem umístit do hračky i nějaké videopohádky, konkrétně večerníčky. Už od jara vedl jednání s Českou televizí o licencích na večerníčky a další pořady, které by mohly v hračce být. Jednání se však neuvěřitelně táhla a dědeček i po několika jednáních na Kavčích horách stále nemohl získat definitivní stanovisko a podmínky. Nakonec se setkal s kompetentním člověkem a na základě jeho požadavků musel být dodatečně a poměrně složitě měněn celý firmware hračky, neboť Česká televize trvala na tom, že jejich data musí být v hračce ochráněna před kopírováním kamkoliv mimo hračku. Došlo tedy k rozdělení paměti hračky na skrytou a viditelnou. Paradoxem je, že i po splnění jejich požadavků nakonec ke smlouvě s ČT vůbec nedošlo. Finanční požadavky ČT za poskytnutí licencí byly příliš velké a i rychlost a účinnost v komunikaci nebyla na potřebné úrovni, asi i vzhledem k právě probíhající výměně vrcholového vedení ČT.
Bylo nutné obrátit se jinam, termín zahájení distribuce s blížil. Dědeček měl zájem o půvabný seriál O krtkovi Zdeňka Milera, ale ze strany vlastníka autorských práv nebyl bohužel žádný zájem tuto licenci poskytnout. Abyste věděli - ono vůbec zjistit majitele autorských práv k takovému video-dílu není vůbec jednoduché, neboť autorských práv je na takovém dílu mnoho. Odměny z licenčních poplatků dostává scénárista, režisér, autor hudby, interpreti, atd, atd. Je to prostě docela džungle a tak se dědeček občas cítil jako na dobrodružném výletu v pohádce O slepičce a kohoutkovi. Po neúspěchu s Krtkem se dědeček zaměřil na jiný úspěšný večerníčkový seriál - Pat a Mat. Po kratším pátrání se podařilo zjistit distributora který byl schopen a hlavně i ochoten poskytnout tuto licenci pro použití do hračky. Jednalo se o firmu Ateliéry Bonton Zlín, jejíž zástupce pan Budský projevil velkou míru ochoty ke spolupráci a nabídl i další seriál - Bob a Bobek na cestách. Tak byla podepsána zásadní licenční smlouva na použití 7 + 7 dílů těchto videopohádek. Dědeček musel z dodaných DVD tyto filmy převést a sestříhat do formátu a rozlišení pro hračku, vybrat vhodné díly a opatřit je úvodními obrázky opět s hlasovým doprovodem skřítka k identifikaci jednotlivých dílů. Multimediální obsah byl sestaven a doplněn o poznávací sekvence barvy, tvary, písmenka a číslice. K těmto sekvencím byly rovněž použity roztomilé obrázky pana Šplíchala. Byl také sestaven konfigurační adresář, který obsahuje všechny obrázky a hlášky skřítka Vikyho a parametry nastavení firmware hračky po zapnutí. Po dokončení byla tato data odeslána čínskému výrobci k testování a dědeček se už těšil, až je vyzkouší na prototypu hračky, který byl již na cestě od výrobce.
